A cup of tea ?

Zaprvý, nesnáším vedro. 

Při pomyšlení na 28° a víc mi naskakuje spálená kůže, ani nemusím vyjít ven. Proto jsem se letos rozhodla netrávit můj volný čas v rodné zemi s hrozícími tropy. Vyrazila jsem směr LONDON. Jsme spolu staří známí, kteří se k sobě vždycky rádi vrací. Miluju to tu. Nikdy mě tohle místo neomrzí. Nejlepší ze všeho na tom je ta místní lidská lhostejnost. Můžete být kým chcete - vlasáč, potetovanec, hipster, nebo třeba obyčejný intoš. Tady se každý stará sám o sebe a o své problémy. Můžete dát volnost své osobnosti a obléct si na sebe ty nejšílenější kousky ze svého šatníku. Protože tady... No one cares about you.

Jako každý správný turista mám všechny památky už dávno zmáklý. Bydlím na koleji v centru, u stanice metra Southwalk. Zbožňuju moje spolubydlící. Jsou místní a všechno tu mají zmáklý, proto mi zakázali chodit na ty okoukaná místa, která jsou v každém průvodci, a radši mě vodí na místa turistům ne moc známá. 

Až budete v Londýně, opravdu stojí za to zajít na místní trhy. Obešla jsem BrickLane, Camden, Greenwich, Covert garden,.... ALE ! Nic se nevyrovná Spitafields market, ten mě okouzlil ze všech nejvíc.

Hrozně mě zajímá umění. Snažím se být ''umělec''. Hrozně ráda maluju. Proto jsem zašla načerpat inspiraci do Tate Modern. Fakt B-O-Ž-Í. V tuhle dobu tam jsou dvě exibice. Edward Much (toho jsem vyděla už v Paříži) a Damien Hirst. Měla jsem s sebou peníze jen na jednu vstupenku (13 liber) a tak jsem šla na Hirsta. To bylo něco. Jako NĚCO ! Mrtvé krávy a ovce v akvárku, mouchy ve voliéře se spoustou hnijícího masa (měly něco jako hostinu, a když přeletěly do vedlejší voliéry, tak je to zabilo), sbírka léků a nedopalků od cigaret. Ale co mě zaujalo nejvíc - místnost s bílými plátny, květinami a spousty motýlů, kteří kakali na ty plátna :D. Z výstavy jsem odcházela s pusou otevřenou.

Ne, protentokrát jsem neměla ani English full breakfast, ani Fish and Chips.

Je toho moc, co říct. Prozatím goodbye.